·         V místnostech, kde je dostatek čerstvého, čistého vzduchu, bez nepříjemných výparů, pachů nebo spalin, je pobyt příjemný, lépe se pracuje a při spánku se dokonaleji odpočívá.

·         Přes den se vzduch spotřebovává dýcháním, kazí se kouřem, v kuchyni vařením, párami vzniklými zahříváním vody apod. Čerstvý vzduch zvenčí se dostává do bytu otevíráním oken a dveří. Zdmi prochází tak nepatrně, že to nemá prakticky význam.


·         Čím větší je rozdíl mezi venkovní teplotou a teplotou bytu, tím více se vyměňuje vzduch. Pronikání vzduchu zvětšuje i vítr, fouká – li proti budově.

·         V teplém ročním období, kdy zůstávají okna otevřena po celý den, není větrání problém. Jakmile však zůstávají okna trvale zavřena, musíme pamatovat na přívod čerstvého vzduchu při otvírání dveří.

·         Zdržuje – li se však v místnosti příliš mnoho osob, musíme větrat i ve dne.

·         Výměna vzduchu netěsnostmi oken a dveří není větráním. Za velkých mrazů vniká studeného vzduchu více, než je třeba k výměně vzduchu znehodnoceného dýcháním a bydlením, za menšího chladna tato výměna nestačí.

·         V chladném počasí, zvláště když se topí, větráme tak, abychom co nejméně ochlazovali obydlí, tj. vyměňujeme vzduch co nejrychleji. Nejúčinnější větrání je průvanem. Otevřeme okna dokořán, nejlépe i v protilehlé místnosti. Jakmile je čerstvý chladný vzduch i u stropu, nemá smysl dále větrat, neboť jen zbytečně ochlazujete místnost.


·         Důležité je, abychom větrali včas. Stěny, nábytek, a především textilie přejímají pachy a zadržují je delší dobu. Proto se nejlépe a nejrychleji zbavíme pachu, větráme – li kuchyň hned po vaření, popřípadě již při něm, pokoj po jídle a ložnici ihned, jak vstaneme.

·         Před spaním větráme pokud možno vždycky. Nelibý smrad či čpění nejsou důstojnou vizitkou obyvatelů domu. Ložnice bez větracího zařízení proto nejsou hygienické.

·         Především nevyvětrané koupelny či rohy místností za gaučem pod oknem se vám mohou odměnit po několika letech plísní.