Když se člověk může za letního horka někam schovat, nepociťuje onu potřebu natolik palčivě. Ale když nemá vhodné místo, kde by se dalo před vedrem ukrýt, snáší ho nejednou více než těžce. Protože znáte to – člověk se nemusí ani moc hýbat a přesto je neustále zbrocený potem, lepkavý, špinavý. Prostě hrůza.

V takové chvíli by to chtělo dát si sprchu. Jenže to by znamenalo jít do domu, kde je často ještě nesnesitelněji než někde venku na zahradě, a tam zalézt do koupelny. Nejednou s rizikem, že si tuto akorát tak zaneřádí tím, co na něm při práci na pozemku ulpělo, a výsledek bude stejně nevalný, protože jakmile přestane voda téct, bude dotyčný kvůli panujícímu dusnu v mžiku tam, kde byl.
A právě při podobných úvahách dotyčného nejednou napadne, že by se hodila solární sprcha. Mít ji totiž na zahradě, člověk by si pod ni odběhl, kdykoliv by se mu zlíbilo, a v mžiku by byl svěží, aniž by se musel obtěžovat cestou do koupelny. Pokud tedy není zrovna na chatě, kde žádnou sprchu a dokonce možná ani koupelnu nemá.
A když si člověk vezme takovou myšlenku do hlavy, jen tak ho tato nepustí. A čím větší horko je, tím je pravděpodobnější, že si dotyčný tuto sprchu i koupí. Okolnosti ho k tomu prostě dotlačí.
A dobře udělá.

Protože podobnou službu jako ona mu jen tak něco na zahradě neprokáže. Snad jedině ještě bazén, ovšem kolem toho je na rozdíl od solární sprchy daleko více starání a také vyjde nepoměrně dráž.
Zatímco taková solární sprcha není žádný drahý špás. Pořídit si ji lze vcelku levně, každý jenom trochu manuálně zručný člověk si ji hravě smontuje a umístí na vhodné zpevněné místo, a jakmile tato stojí a je napojena na zdroj vody, je vše hotovo.
Pak už jenom stačí, až v ní slunce zdarma ohřeje vodu, a člověk pod ni může, kdykoliv se mu zlíbí.
A ti, kdo takovou sprchu nemají, mu ji mohou leda tak závidět.