Nosíte brýle nebo čočky? Položili jste si někdy otázku, jaký je vlastně příběh čoček a zvětšovacích skel?

Možná Vás překvapí, že historie čoček a brýlí je poměrně prastará. Souvisí samozřejmě s optikou, což je fyzikální vědní disciplína o světle a jeho jednotlivých jevech. Tato věda byla velmi populární a zájmu o tuto vědu, která sahá až k Pythagorovi, vděčíme za celou řadu vynálezů. Kromě brýlí je to například zrcadlo. 

První čočky existovaly už ve starověku. Byly objeveny ve zříceninách antického města Ninive. Jejich použití ovšem ještě nesloužilo k tomu účelu, jak tomu je dnes.

Nicméně určitá zvětšovací zařízení už existovala. Například slavný filozof Seneca používal ke čtení knih skleněnou kouli naplněnou vodou, která působila podobně jako lupa.
 

Výlet do středověku

Kolem roku 1000 vynalezli v Benátkách takzvaný čtecí kámen. Byl to vlastně skleněný kulový předmět, který se přikládal na čtený text. V podstatě se jednalo o lupu.

Čtecí kámen využívali především dalekozrací mniši, kteří měli zničený zrak z přepisování vzácných knih.

Čtecí kámen se stal základem pro brýle, které vznikly zhruba v devadesátých letech třináctého století. Čočky byly upevněny v obroučkách. Výrobci brýlí často řešili dilema, jak obroučky upevnit na hlavě. Problém se řešil prostřednictvím různých mašlí, stužek. Časem vznikly různé typy brýlí, které dnes už patří minulosti. Například brýle s jedinou čočkou, tzv. monokl nebo brýle bez obrouček, které se umístily na nos, tzv. cvikr. Brýlím do ruky se říkalo lorňony.

Brýle nosil dokonce i český král Jan Lucemburský, který ke konci života velmi špatně viděl a byl de facto nevidomý.

První brýle byly ovšem pro dalekozraké. To znamená pro lidi, kteří špatně vidí na blízku. Čočky pro krátkozraké (tzv. konkávní) byly vynalezeny až v šestnáctém století.

Ve století osmnáctém pak Benjamin Franklin vynalezlbifokální čočky, tedy takové, které mají dvojí ohniskovou vzdálenost a tudíž je lze používat jak na blízku tak na dálku.