V takové chvíli by to chtělo dát si sprchu. Jenže to by znamenalo jít do domu, kde je často ještě nesnesitelněji než někde venku na zahradě, a tam zalézt do koupelny. Nejednou s rizikem, že si tuto akorát tak zaneřádí tím, co na něm při práci na pozemku ulpělo, a výsledek bude stejně nevalný, protože jakmile přestane voda téct, bude dotyčný kvůli panujícímu dusnu v mžiku tam, kde byl.
A právě při podobných úvahách dotyčného nejednou napadne, že by se hodila solární sprcha. Mít ji totiž na zahradě, člověk by si pod ni odběhl, kdykoliv by se mu zlíbilo, a v mžiku by byl svěží, aniž by se musel obtěžovat cestou do koupelny. Pokud tedy není zrovna na chatě, kde žádnou sprchu a dokonce možná ani koupelnu nemá.
A když si člověk vezme takovou myšlenku do hlavy, jen tak ho tato nepustí. A čím větší horko je, tím je pravděpodobnější, že si dotyčný tuto sprchu i koupí. Okolnosti ho k tomu prostě dotlačí.
A dobře udělá.
Protože podobnou službu jako ona mu jen tak něco na zahradě neprokáže. Snad jedině ještě bazén, ovšem kolem toho je na rozdíl od solární sprchy daleko více starání a také vyjde nepoměrně dráž.
Zatímco taková solární sprcha není žádný drahý špás. Pořídit si ji lze vcelku levně, každý jenom trochu manuálně zručný člověk si ji hravě smontuje a umístí na vhodné zpevněné místo, a jakmile tato stojí a je napojena na zdroj vody, je vše hotovo.
Pak už jenom stačí, až v ní slunce zdarma ohřeje vodu, a člověk pod ni může, kdykoliv se mu zlíbí.
A ti, kdo takovou sprchu nemají, mu ji mohou leda tak závidět.